I bez velkorysého rozpočtu, luxusních materiálů a konstrukčních experimentů lze zrekonstruovat dům a vytvořit skvělé bydlení. Ukázal to architekt Paul Bernier na vlastním domě.
Když původní majitelé prodávali svůj sto let starý dům uprostřed Montrealu, ještě levně upravili zevnějšek – osadili plastová okna a rozpadlé podlahy zakryli kobercem. „Mnohé zájemce odradila vidina velkých dodatečných investic. Mně na první pohled učaroval přilehlý dvůr, který se díky bohaté zeleni stal ideálním místem k relaxaci uprostřed rušného města. Velký potenciál jsem viděl iv tom, že dům je zděný,“ vzpomíná Paul na první setkání s domem. Hned po koupi začal s postupnou rekonstrukcí. Když se však za několik let jeho rodina rozrostla na čtyřčlennou, začalo být v domě těsno a rekonstrukce začala znovu.
hezké bydlení
Jako první se nabízelo řešení rozšířit dům směrem do dvora, což nebyl žádný problém. Mohla tam vzniknout velkorysá přístavba, která by zajistila všem členům rodiny dostatek pohodlí. Za žádnou cenu však nechtěli přijít o bujnou zarostlou oázu klidu. Bylo tedy na Paulovi, aby přišel se zázračným řešením, protože místní stavební normy nedovolovaly výrazné navyšování stavby. Kromě toho mohl počítat jen se značně omezenými financemi, které bylo možné na rekonstrukci uvolnit. Toto vyloučilo jakékoli náročnější konstrukční a materiálové řešení.
„Zajímá mě kreativní architektura, která objevuje nové směry a neobvyklá řešení. Podlaha nemusí být neprůhledná, stěna pevná, dveře lze otevírat tisíci různými způsoby…“ – Paul, majitel
Objem a světlo
„Komplikované podmínky mě přinutily pracovat s jednoduchými tvary, dostupnými materiály a zejména přirozeným osvětlením, které dokáže s vnímáním prostoru udělat opravdové divy,“ vysvětluje Paul. Navzdory touze ponechat dvůr neporušený, vyrostla na něm jedna ze dvou nových přistavených částí domu. Je ale jen jednopodlažní a díky střeše pokryté zelení nezničila výjimečnou atmosféru dvora. Tato část je s přízemím propojena prostřednictvím kuchyně a je v ní herna pro děti.
hezké bydlení
Druhou přístavbu nakonec Paul umístil na střeše tak, aby nebyla vidět z ulice a nerušila ráz místní výstavby. Je ze dřeva a ze skla. Umístili sem pracovnu, vysněné zázemí rodičů s výhledem na město a východ slunce. Přístavby však samy o sobě nevyřešily stísněné podmínky v domě. Proto se Paul rozhodl využít chytré optické triky. V první řadě odstranil staré schodiště a nahradil ho lehkou ocelovou konstrukcí s dřevěnými stupni, dřevěnými rošty v patře a celoskleněnými prvky. Takto vlastně skutečně propojil všechna tři patra do jednoho velkého, světlého a vzdušného prostoru.
